Staletá zášť Západu vůči Rusku Ukrajinská tragédie

Téma TO

17. 3. 2026 3

USA versus Rusko - ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock

Petr Pelz

Petr Pelz

Spolupracovník redakce

Toto je třetí a poslední část mého textu o současném dění na Ukrajině. Formálně jde o mozaiku, kde některé kamínky dozajista chybějí. Ve všech třech částech usiluji o co nejpřesnější plnění povinností zpravodajského, nebo méně romanticky, politického analytika: být důsledně nestranný a uplatňovat „analytikovu empatii“.

Znamená to snažit se pochopit důvody, které vedou jednotlivé aktéry k jejich postojům a jednání. Uvedu příklad. Mám za úkol odpovědět na otázku, proč došlo k teroristickému útoku. Jestli chci zjistit, jaké pravé důvody vedly pachatele k tomuto činu, je třeba se vžít do pachatelovy mysli. Nikdo duševně zdravý nezabíjí děti a ženy. Musí mít, pro něj velmi zásadní, důvody. A samozřejmě snad ani není nutné zdůrazňovat (určitě ne rozumným, nezaujatým lidem), že pokud znám a popisuji vrahův motiv, neznamená to, že s ním souhlasím.

Tři Ukrajiny

Nechci vyčerpávat historickým exkurzem. Mluvím o současnosti. Všichni občas děláme tu chybu, že tvrdíme: Ukrajinci říkají, Ukrajinci chtějí, Ukrajinci si myslí atd. Jenže zapomínáme (nebo nevíme), že existují minimálně tři Ukrajiny: ruský východ a jihovýchod, střed a západ a zejména (polská) Halič. Ti všichni říkají, chtějí a myslí si něco zcela jiného. Dávejme na to pozor.

Je speciální vojenská operace agresí?

Ta otázka je v Evropě upozaďována (poněkud jinak je to v současných Spojených státech, nemluvě o jiných částech světa) – je speciální vojenská operace (SVO) započatá Ruskou federací 24. února 2022 agresí z pohledu mezinárodního práva? Obávám se, že na tuto zásadní otázku nelze odpovědět v dimenzích ANO/NE. Mezinárodní právo nemá k dispozici sbírku zákonů; jde o soubor závazků, který je dodržován těmi, kteří jej – často ad hoc – zrovna dodržovat chtějí. Subjekty mezinárodního práva jsou si formálně rovny, ale jejich reálná síla se liší o „řadu řádů“. Mezinárodní právo postrádá trestní zákoník, závazné soudy s univerzálně platnými rozhodnutími, policií, vězeními. Není, kdo by autoritativně rozhodl. Jediným tělesem, které teoreticky může v tomto smyslu zaujmout závazné stanovisko, je Rada bezpečnosti OSN, ale prakticky taková situace nastává zřídka, když USA, Velká Británie, Francie, Rusko a Čína mají právo veta.

Právě taková mimořádná situace nastala například 17. února 2015, kdy RB OSN jednomyslně odsouhlasila rezoluci 2202, která vyzvala zúčastněné strany (Ukrajinu a Rusko) k plnění Minských dohod II včetně výzvy k „plné implementaci“.

Takže ruskou intervenci obecně není možné považovat za legální podle Charty OSN, protože akce nebyla přímo autorizována RB OSN, ani se nejedná o sebeobranu definovanou článkem 51 její Charty. Nicméně ve druhé části tohoto seriálu jsem se již zmínil o tom, že rezoluce RB OSN se stávají součástí mezinárodního práva a že tato skutečnost se stala silným argumentem pro Rusko, které tvrdí, že na základě rezoluce 2202 (z roku 2015) nejenže mohlo, ale rovnou že mělo za povinnost na Ukrajině zasáhnout.

Další právní konstrukce Ruska je následující. V Doněcké a Luhanské oblasti byla uspořádána referenda, vznikly republiky, jejichž samostatnost byla v předvečer SVO Ruskem uznána. Charta OSN nezakazuje členským státům pozvat cizí ozbrojené síly na vlastní území. Dle Montevidejské konvence byly Doněcká a Luhanská oblast v době zahájení SVO nezávislé státy, takže byly oprávněny na svá území ruská vojska pozvat, aby jim napomáhala bránit se před cizími ozbrojenými silami (tj. ukrajinskou armádou) na základě čl. 51 Charty OSN.

Při pohledu do textu Montevidejské konvence si musíme říci: „Secese přece nemůže být takhle jednoduchá.“ A ona není. Vždy proti sobě působí princip národního sebeurčení a princip územní integrity „mateřského“ státu. Pokud jsou zaručena občanská a národnostní práva menšin, rutinně převládne princip územní integrity. Jenže i zde se reálná situace proměnila v silný argument Ruska. Ostřelování sídlišť ukrajinskou armádou, 14 tisíc (převážně) civilistů mrtvých, protiruské zákony a výhrůžky prezidenta Porošenka jako například ze dne 23. října 2014 pronesené v oděské opeře („Naše děti budou chodit do školy, do školky, a jejich se schovávat ve sklepích…“) naznačují, které hledisko by mělo převládnout. Což ovšem nic nemění na skutečnosti, že územní integrita Ukrajiny byla nezpochybnitelně porušena.

Bývalý ukrajinský prezident Petro Porošenko. Zdroj: Shutterstock

Vzhledem k vývoji popsanému v prvním a druhém díle i ke zde uvedené právní nedostatečnosti nelze zaujmout jednoznačný názor. Proto se domnívám, že politická prohlášení (byť nezřídka v dobré víře) typu „Rusko je agresor, ale…“ jsou nepřesná, paternalistická a politicky nemotorná, neboť anticipují morální imperativ a omezují možnosti vyjednávat – nejen s Ruskem, ale i s Ukrajinou.

Státní suverenita Ukrajiny

Nejpozději od doby tzv. „oranžové revoluce“ v roce 2004, ale zejména před Majdanem v roce 2014 Spojené státy postupně zvyšovaly svůj vliv na státní aparát Ukrajiny. Nechaly odstranit demokraticky zvoleného prezidenta a určili Ukrajincům novou vládu. Mnozí občané USA získali místa v ukrajinské státní správě, například Natálie Jareško jako ministryně financí. Na vládní posty byli dosazeni i další cizinci – Aivaras Abromavičius jako ministr hospodářského rozvoje, David Sakvarelidze jako zástupce generálního prokurátora, Mikheil Saakashvili, bývalý prezident Gruzie, jako starosta Oděsy a podobně. CIA byla nápomocna s reorganizací ukrajinských tajných služeb, zejména bývalé GRU, a orientovala ji zcela proti Ruské federaci. Probíhala přestavba ukrajinských ozbrojených sil, jejich výcvik a vyzbrojování dle příruček NATO.

Také čtěte

Téma TO

Česko na historické křižovatceČesko na historické křižovatce

Česko na historické křižovatce

16. 11. 2025

V zemi začaly pracovat desítky společných biolaboratoří s vojenským výzkumem. Vláda a státní správa byly tedy řízeny a financovány USA, armáda byla výlučným odbytištěm pro americké zbraně a strategické hospodářství a infrastruktura (BlackRock, Vanguard, Goldman Sachs atd.) včetně zemědělství (Cargill, DuPont, Monsanto atd.) byly vlastněny nebo kontrolovány Wall Streetem. Státní správa včetně armády byla a je placena ze zahraničí. Ukrajina jako skutečně nezávislý, suverénní stát tak de facto přestala roku 2014 existovat. Ano, státní suverenita Ukrajiny byla narušena Spojenými státy – a to nejméně osm let před tím, než byla porušena její územní integrita Ruskou federací.

Cíle Ruska na počátku konfliktu

Ukrajina měla 24. února 2022 k dispozici oficiálně 265 tisíc a po několika týdnech 350 tisíc vojáků. Právě dokončovala přípravy na vojenské ovládnutí Donbasu, a stavy se proto prudce zvyšovaly. V červenci 2022 tehdejší ukrajinský ministr obrany Reznikov uvedl, že stav ozbrojených sil je 700 tisíc; nepočítaje vojska pohraniční stráže, národní gardu a policii. Naproti tomu počty ozbrojených sil RF vyčleněných na operaci činily 140 tisíc, z toho ovšem polovinu tvořila logistika. Spolu s wagnerovci a členy domobrany Luhanské a Doněcké republiky tak bojová síla ruské strany činila mezi 100 až 150 tisíci bojovníků.

Podle klasické poučky potřebuje útočící strana převahu 3:1. Tady byl poměr minimálně opačný, a přesto Rusko rychlým, manévrovým způsobem obsadilo v několika týdnech čtvrtinu Ukrajiny – té Ukrajiny, která byla Západem připravována na vojenský konflikt s Ruskem osm let, od roku 2014. Rusko v té době hrálo vabank a riskovalo, protože bylo zřejmé, že s tak nepočetnými silami není schopné získaná území udržet. Pro ruskou zahraniční politiku je to krajně netypické. Ale hazard byl ještě větší, když si všimneme tehdejší stavby ruských ozbrojených sil.

Po rozpadu SSSR byla v armádě z úsporných důvodů odstraněna divizní úroveň a přešlo se na takzvaná brigádní taktická uskupení. Ušetřila se tím téměř polovina lidí a materiálu, při zachování kolem 60 % palebné síly. Na mír to stačilo, ale v této struktuře byla také zahájena SVO. Teprve po jasném ztroskotání mírových jednání v dubnu 2022 začalo Rusko „za pochodu“, uprostřed organizovaného ústupu, přecházet zpět na divizní systém výstavby ozbrojených sil, vyhlásilo částečnou mobilizaci a začalo přijímat dobrovolníky. Teprve po dokončení této přestavby a po nutném vycvičení mobilizovaných branců a dobrovolníků zahájila RF operace více připomínající skutečnou válku. Tak jako Hitler 80 let předtím si toho nikdo (Ukrajina ani Západ) nevšiml a ukrajinská armáda byla nahnána svými veliteli a západními poradci v létě 2023 do protiofenzivy už proti zcela jiné armádě. Medvěd čekal v brlohu a mlsně si olizoval mordu. V létě 2025 prezident Putin prohlásil, že na Ukrajině je rozmístěno 700 tisíc ruských vojáků.

Vnucuje se otázka: Jak to, že se Rusové odvážili zahájit SVO za těchto okolností?

Existuje jediná logická odpověď: Rusko zahájilo speciální vojenskou operaci ne proto, aby vojensky zvítězilo, ale aby přimělo Ukrajince jednat. To se zdařilo prakticky okamžitě, jenže potom přišli Boris Johnson a kolektiv… Ruské státní vedení při pokeru podcenilo úroveň šílenství Západu. Nebylo samo, odvážím se dodat.

Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 2

Pokračování článku Staletá zášť Západu vůči Rusku. V demokratických volbách roku 2010 volilo prezidenta Janukovyče něco kolem poloviny voličů. Státním pučem se znaky revoluce řízeným ze zahraničí byl v únoru 2014 neústavním způsobem odstraněn. Takový krok se logicky minimálně polovině občanů Ukrajiny nelíbil. Řada z nich, zejména ti, kteří se národnostně identifikovali jako Rusové, se dostávala do stále ostřejšího střetu s novou vládní mocí.

Jak šel čas…

23. 2. 2014
Parlament zrušil mandát prezidentu Janukovyčovi a odhlasoval zrušení používání ruštiny jako úředního jazyka. Bylo to umožněno tím, že po útěku prezidenta rezignovali i poslanci jeho Strany regionů ve Verchovnaje radě. Striktně řečeno, odvolání prezidenta proběhlo neústavně, neboť podle článku 111 ústavy takový krok vyžaduje vyšetřování případu speciálně jmenovaným orgánem, projednání Ústavním soudem a ¾ většinu parlamentu, tedy 338 hlasů. K žádné z předepsaných ústavních procedur nedošlo, výsledek hlasování byl 328 ku 0.

16. 3. 2014
Na Krymu proběhlo referendum (již několikáté po rozpadu SSSR, pokaždé se stejným výsledkem) o připojení k Ruské federaci. Pro hlasovalo 96 % voličů při 83% volební účasti.

12. 4. 2014
Do Kyjeva přijíždí ředitel CIA John Brennan a ukrajinské vládě doporučuje okamžitě zahájit „antiteroristickou operaci“ proti vzpurným ukrajinským občanům, zejména v Doněcké a Luhanské oblasti. Tímto datem začíná občanská válka na Ukrajině. Brennan předtím vstoupil do povědomí veřejnosti, když jako šéf stanice CIA v Džiddě v létě 2001 udělil víza 15 saúdským občanům, kteří 11. září 2021 údajně provedli útoky na Dvojčata v New Yorku a Pentagon ve Washingtonu. Učinil tak v rozporu s názorem svých podřízených, kteří navrhovali víza neudělit. Později, v prosinci 2016, Brennan hrál klíčovou roli v nezákonném zmanipulování zpravodajských analýz, které obviňovaly prezidenta Trumpa v době jeho prvního volebního období ze spolupráce s Rusy. Za to se dnes ocitá před federálním soudem.

Duben 2014
Syn tehdejšího viceprezidenta a „speciálního představitele“ pro Ukrajinu Hunter Biden byl jmenován do správní rady Burisma Holdings, soukromé ukrajinské olejářské a plynařské společnosti.

2. 5. 2014
V Oděse propukají protesty proti nové vládě v Kyjevě. Státní moc neváhá a do Oděsy dopravuje autobusy fotbalové chuligány a neonacistické bojůvky. Ti zahánějí část demonstrantů do bývalého Domu odborů a budovu zapalují. Výsledkem tohoto žhářského útoku je kolem stovky lidí zaživa upálených a udušených kouřem.

11. 5. 2014
Obyvatelé Doněcké a Luhanské oblasti se v referendech vyjadřují pro odtržení od Ukrajiny.

5. 9. 2014
Minsk I (Minský protokol) dojednávala Trilaterální kontaktní skupina (Ukrajina, Rusko, OBSE) zprostředkovaná Francií a Německem v takzvaném Normandském formátu. Cílem bylo dosažení okamžitého příměří v Doněcké a Luhanské oblasti. Toho se nepodařilo dosáhnout.

23. 12. 2014
Ukrajinský parlament deklaruje odmítnutí statutu neutrality (je zakotven v ústavě) a vyjadřuje odhodlání pracovat směrem k přijetí do NATO.

12. 2. 2015
Minsk II (druhý Minský protokol) se snažil o totéž co první. Byly přidány podmínky pro vytvoření demilitarizovaného pásma (vždy podle dostřelu jednotlivých druhů zbraní).

17. 2. 2015
Usnesení Rady bezpečnosti OSN 2202 (2015) potvrzuje znění Minsk II a ve svém bodě č. 3 „vyzývá všechny zúčastněné strany plně implementovat balíček opatření včetně úplného příměří…“. Usnesení bylo přijato jednomyslně (tedy včetně USA, Velké Británie a Francie) a pro pořádek připomínám, že usnesení Rady bezpečnosti se automaticky stávají součástí mezinárodního práva. Když tedy bývalá kancléřka Angela Merkelová a pánové prezidenti Hollande a Porošenko v prosinci 2022 veřejně prohlašují, že Minské dohody nikdy nebyly míněny upřímně, ale jen jako „válečná lest na Putina“, nepřiznávají se pouze ke lžím, ale zasazují tvrdou, možná smrtící ránu systému mezinárodního práva. Žádné vztahy, ani ty mezinárodní, nemohou stát na lžích. Výzva k implementaci usnesení Rady bezpečnosti se pak stala základním argumentem Ruska pro oprávnění speciální vojenské operace v únoru 2022. To, že ostatní „zúčastněné strany“ v rozporu s právem nekonají, neznamená to, že když jedna strana koná, je to nezákonné – právě naopak, tvrdí Rusové.

Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimit Putin. Zdroj: Profimedia

6. 12. 2015
Viceprezident Joe Biden v Kyjevě požaduje okamžité propuštění vrchního státního zástupce Viktora Šokina. Ten v rámci boje proti korupci vyšetřuje i Burisma Holdings, tedy firmu, kde ve správní radě sedí Hunter Biden. Americká pomoc v hodnotě miliardy dolarů je podle viceprezidenta vázána na to, že Šokin bude propuštěn. Joe Biden se tímto činem několikrát veřejně chlubil, například ve svém projevu na Radě zahraničních vztahů v lednu 2018. Šokin skončil v únoru 2016.

21. 2. 2019
Vstupuje v platnost změna Ústavy Ukrajiny, je vytyčen: „…strategický kurz státu pro plné členství v EU a NATO.“

12. 4. 2019
„Zarostlý muž zapáchající alkoholem“ (popis zveřejněný později v médiích) přináší do opravny počítačů v Delaware (Bidenův stát) tři laptopy. Jako své jméno udává: Hunter Biden. Opravené počítače si nikdy nevyzvedl. V jednom z nich jsou devastující informace o zahraničních podnikatelských aktivitách Bidenovic rodiny v zahraničí, především na Ukrajině a v Číně. Hunter Biden končí ještě tento měsíc ve správní radě Burisma. Před prezidentskými volbami, ve kterých Joe Biden kandiduje na prezidenta, 19. října 2020 píše „51 bývalým příslušníkům zpravodajských služeb“, opět v čele s Johnem Brennanem, otevřený dopis: „Bidenovi jsou v tom nevinně, vše je pouze ruská dezinformace.“

2014-2019
V tomto období vyplatila Burisma Holdings rodině Joe Bidena – především jeho bratru Jamesovi a synovi Hunterovi – celkově kolem 20 milionů dolarů.

21. 4. 2019
Ve druhém kole prezidentských voleb vítězí Volodymyr Zelenskyj se 74 %, při 58% účasti. Nejdůležitější body jeho programu: naplnění Minských dohod, mír s Ruskem a účinný boj proti korupci. Právě s tímto programem jednoznačně zvítězil. Logicky, v dubnu 2019 chtěla naprostá většina Ukrajinců mír s Ruskem a snížit korupci v zemi. Když uvážíme, že na východě, mezi „separatisty“, o volby příliš velký zájem nebyl, je tento údaj ještě více ohromující.

24. 3. 2021
Pod tlakem tvrdě nacionalistických skupin, které by byly ve většině západních zemí označeny za neonacistické (veřejné výhrůžky smrtí), se prezidentovy názory mění. Například vydává dekret 117/2021 o „reintegraci okupovaných území“, který říká, že o Krymu a Sevastopolu se nedá jednat, jsou součástí Ukrajiny.

17. 12. 2021
Nóty Ruské federace adresované USA a NATO. Z úsporných důvodů zde obsah neuvádím. Ve své době byla veřejnost plně informována; postoj Ruska je v nich stále konzistentní. V principu jde Rusku o vytvoření takové bezpečnostní architektury v Evropě, kde budou naplněny základní zájmy všech účastníků.

30. 12. 2021
Uskuteční se telefonický rozhovor Biden/Putin. Americký prezident ujišťuje svého ruského kolegu, že USA nemají zájem rozmisťovat na území Ukrajiny ofenzivní útočné zbraně, a Biden se těší na další jednání. V Moskvě otevírají láhve se sektem.

7. 1. 2022
Komentátoři si později dělají legraci, že Joe Biden byl 30. prosince „Sám doma“ (Home Alone), protože jeho nominální podřízení mají na Ukrajinu a Rusko jiný názor. V rozhovoru ministrů zahraničí totiž oznamuje tohoto dne Antony Blinken Sergeji Lavrovovi, že Spojené státy ani NATO nehodlají o ruských nótách vůbec jednat.

21. 1. 2022
Americký ministr zahraničí Blinken opakuje Lavrovovi neměnnou pozici: Zapomeňte, že s vámi budeme o čemkoliv jednat. Touto dobou je na východ od ukrajinsko-ruských hranic shromážděno přes 100 tisíc ruských vojáků a na západ od Donbasu 60 tisíc elitních ukrajinských vojáků. Mezi nimi, na Donbase, provádějí vládní ukrajinské jednotky „antiteroristickou operaci“, což konkrétně znamená, že dělostřelectvo ostřeluje obytné domy. Tomu se brání východoukrajinská domobrana posílená o ruské „dobrovolníky“.

Bývalý ministr zahraničních věcí USA Antony Blinken a jeho ruský protějšek Sergej Lavrov. Zdroj: Profimedia

Únor 2022
Řadu let praktikované ostřelování civilistů na Donbase ukrajinskými vládními jednotkami podle hlášení pozorovatelů OBSE zesiluje na intenzitě a mění charakter až na přípravu válčiště. Donbaští separatisté očekávají útok zmíněných 60 tisíc elitních ukrajinských vojáků. Podle hlášení OBSE je na Donbase touto dobou již 14 tisíc mrtvých, převážně civilistů.

19. 2. 2022
Ve svém projevu na Mnichovské konferenci uvažuje prezident Zelenskyj veřejně, že Ukrajina hodlá odmítnout svůj bezjaderný status předepsaný jí Budapešťským memorandem (1994) a vyzbrojí se jadernými zbraněmi. Mimochodem, za Spojené státy podepsal Budapešťské memorandum otec Antonyho, Donald Blinken.

21. 2. 2022
Prezident Putin schvaluje zákon Dumy o uznání samostatnosti Doněcké a Luhanské republiky.

24. 2. 2022
Rusové zahajují „speciální vojenskou operaci“. Již po několika dnech, 28. února, dochází k tajným jednáním obou stran na běloruských hranicích.

4. 3. 2022
Po osmi dnech bojů je ruskými jednotkami obsazen perimetr Záporožské jaderné elektrárny a zajištěny zásoby plutonia a obohaceného uranu. Později, 25. května, řekl na Davoském fóru ředitel IAEA Rafael Grossi, že Ukrajinci skladovali v prostorách Záporožské elektrárny 30 tun plutonia a 40 tun obohaceného uranu v celkové tržní ceně 150 miliard dolarů. Jestli to bylo v souladu s Budapešťským memorandem, nebo nikoliv, není veřejnosti oznámeno.

Petr Pelz

Spolupracovník redakce

Generálmajor, pracovník zpravodajských služeb, bezpečnostní poradce, velvyslanec. Pracoval jako zástupce Náčelníka Vojenské zpravodajské služby. V letech 1996–2001 byl ředitelem Vojenského zpravodajství. V letech 2002–2006 působil v New Yorku jako zvláštní bezpečnostní poradce velvyslance ČR u OSN. V letech 2006–2007 pracoval jako poradce ministra obrany pro problematiku zpravodajství a zahraničních vztahů. Od roku 2010 do roku 2013 působil jako velvyslanec ČR v Afghánistánu.

reklama